Důležité pojmy
A
- teze: odněkud kůň vyjíždí
- popření: on nevyjíždí
- on větrem letí (jako vítr)
- (Čelakovský)
B
C
D
E
- konstans(označuje stálou vlastnost) - př. Bílý sníh
- ornans(ozdobný) - př. Růžový večer (Mácha)
- přirovnání - př. Oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty)
F
G
H
CH
I
J
K
L
M
N
O
P
R
Ř
S
T
V
Z
Ž
Alegorie (jinotaj) - utajovaný smysl, který se v díle ukrývá, obrazně smbolické literární zobrazení abstraktních pojmů, lidských vlastností, událostí apod. (např. bajka - Ezop, Krylov)
Anafora - opakování týchž slov na začátku veršů (př. vždy veselo v Kyjově bývalo, vždy veselo v Kyjově bude)
Anekdota - krátké vtipné vyprávění zakončené překvapivou pointou, tj. nečekané rozuzlení navozené situace (politické, školní...)
Angažovanost - společenský význam literatury (reaguje na současnost)
Antiteze - přirovnání protikladem
Apokryf - nepravý, podvržený text nebo text oficiálně neuznávaný (rukopisy - Zelenohorský, Královehradecký, Čapek - "Kniha apokryfů")
Apostrofa - básnické oslovení neživého předmětu nebo nepřítomné osoby (Halas - Můj kraj !)
Archaismus - zastaralý jazykový prostředek
Asociace - slovo vyvolává určitou představu, s touto představou souvisejí další představy, sdružování představ
Asonance - shoda koncových samohlásek sousedních veršů (však já nejsem dřevo, já jsem krev a tělo)
Autobiografie - vlastní životopis (Karel IV. - "Vita Caroli")
Autostylizace - autor přetváří sama sebe v hrdinu, mluvčího, jehož cítíme za textem
Báje - vysvětlení přírodních jevů s pomocí fantazie ve smyšlených vyprávěních (Petiška - "Staré řecké báje a pověsti")
Bajka - stručný jinotajný příběh, z něhož nakonec vyplyne poučení, bývá psána veršem i prózou, zvířatům, rostlinám i věcem se v bajce přisuzují lidské vlastnosti (Krylov, Ezop)
Balada - lyrickoepická báseň se smutným dějem a často s tragickým zakončením, příběh bývá vyprávěn stručně, s častýmí dialogy, žije v poezii lidové i umělecké (lidová - "Osiřelo dítě", umělecká - "Kytice", sociální - Bezruč)
Báseň - v obecném významu každé literární dílo psané veršem, ať už epické, lyrické, lyrickoepické nebo dramatické
Básnický obraz - též básnické nebo nepřímé pojmenování, nejčastěji metafora
Beletrie - krásná umělecká literatura psaná veršem i prózou na rozdíl od literatury věcné
Bestseller - kniha, o kterou je veliký zájem, která se nejvíce prodává
Biografie - životopis
Bylina - stará ruská píseň o hrdinských činech bohatýrů např. v boji proti Tatarům
Cestopis - literární dílo, které popisuje jakoukoliv podniknutou cestu
Citát, citace - doslovné uvedení nějakého výroku, výňatek z textu
Detektivní literatura - druh zábavné literatury, jejímž tématem je postupné odhalení nějaké záhády, především zločinu, v napínavém příběhu
Dialog - rozhovor dvou nebo více postav
Drama - literární dílo, které je určeno k uvedení na scéně (Shakespeare, Čapek)
Dramatik - autor divadelních her
Elegie - báseň naplněná smutkem, steskem, truchlením za něčím, co minulo (Borovský - "Tyrolské elegie")
Epigram - krátká satirická skladba s vtipným koncem (Borovský, J.Žáček)
Epika - bývá psána veršem i prózou, jejím základem je vyprávění, děj, popisuje události, prostředí a charaktery postav (novely, povídky, romány)
Epitaf - náhrobní nápis (J.Wolker)
Epiteton - básnický přívlastek, vyzvedá to, co je už vlastně obsaženo v podstatném jméně (purpurová ústa, borový háj)
Epanastrofa - opakování týchž slov na konci a na začátku verše - př. Střela ta se zaryla v bílá ňadra, v bílá ňadra prvního Tatařína (Čelakovský)
Epifora - opakování týchž slov na konci veršů - př. Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce ? (Erben)
Epizeuxis - opakování týchž slov ve větě, verši - př. Utichly továrny, utichly ulice (Wolker)
Epopej - rozsáhlá básnická skladba, epického charakteru (Vrchlický - "Zlomky epopeje" Jirásek - "U nás")
Epos - epická skladba, která má bohatý děj, který plyne pozvolna a autor rozvádí příběhy do šíře (Homér - "Illias a Odyssea")
Esej - prozaický útvar, který analyzuje určitý problém z různých oblastí života společnosti (Stanislav Kostka Neumann - zakladatel, Havel, Březina)
Eufemismus - zjemnění výrazu - př. Zesnul, odešel
Eufonie (libozvučnost) - využívání zvukových kvalit hlásek v básnickém jazyce (hromadění nebo pravidelné uspořádání) - př. V mlhách stříbrných měsíčních paprsků se taví sníh (Toman)
Evangelium - je text pojednávající o životě, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Tyto texty vznikly krátce po Ježíšově smrti a začaly se velmi rychle šířit.
Fejeton - literární útvar umisťovaný původně v novinách dole pod čarou; od fejetonu se vyžaduje lehkost, vtip, poutavost, aktuálnost (Čapek, Neruda)
Filmová adaptace - převedení (přepis) látky z oblasti literatury nebo dramatického umění do filmové podoby
Filmový scénář - podrobně napsaný základ, podle něhož se natáčí film, je zpracován do obrazů, ty pak do jednotlivých záběrů
Folklór - souhrný název pro všechny umělecké hodnoty, které lid v průběhu vývoje vytvořil
Forma lit. díla - tvar, podoba - způsob vyjádření jeho obsahu
Glosy - poznámky, vpisky na okraji latinských knih
Gradace - zesilování, stupňováí umocňování slov, z nichž náseldující je vždy silnější - př. Kde je voda modravá a nebe modravé a hory modravější
Hrdina - klíčová součást výstavby epického a dramatického díla; literární postava, k níž je soustředěna čtenářova pozornost
Hyperbola (nadsázka) - úmyslné nadsazení, zveliční s cílem zvýraznit, literární nadsázka - př. les komínů, stokrát děkuji
Charakter postavy - charakteristika podle zevnějšku postavy, jejích myšlenek a prožitků, jejího chování a jednání v situacích a událostech, onichž se v díle vypravuje; čtenář si vytváří ucelenou představu o jejím charakteru, o souhrnu povahových vlastností, které její chování a jednání určují
Idea - základní myšlenka díla
Index (rejstřík) - abecedně uspořádaný seznam jmen nebo pojmů na konci knih vědeckých nebo odborných; odkazuje na stránky spisu, na kterých se pojednává o uvedeném hesle
Inspirace - prvotní tvůrčí popud umělce
Inverze - změněný slovosled - př. Kachna s peřím zelenavým (Sova)
Ironie - mluví a tváří se vážně, ale myslí to opačně, to jest posměšně, kriticky - př. Oslí uši právě dobře ke koruně sluší (Borovský)
Jinotaj - viz. Alegorie
Komedie - veselohra, humorné zobrazení záporných vlastností a jevů (Shakespeare - "Mnoho povyků pro nic")
Komentář - doplňující, vysvětlující text, poznámky důležité k pochopení díla
Komika - umění vzbuzovat smích, komičnost, směšnost, žertovnost (opak tragédie) vzniká především z nesouladu mezi obsahem a vnitřní formou, komika slovní, situační
Kompozice - tématická výstavba díla
Kronika - zaznamenává hisorické události v tom sledu, jak jsou časově za sebou (Kosmasova, Dalimilova, Trojánská)
Libozvučnost - viz. Eufonie
Libreto - literární předloha opery (Karel Sabina - "Prodaná nevěsta, Tajemství")
Literatura - dříve písemnictví; označuje souhrn psaných a tištěných děl uměleckých, zábavných, vědeckých, odborných a publicistických
Literatura faktu - liší se od umělecké prózy popisem skutečné události, vědecky poznané a ověřené, nikoliv události smyšlené (Borovička, Ivanov)
Literatura fantastická - není v souladu se skutečností, ale v rozporu s ní, je založena na fantstickém výmyslu
Literatura vědecko-fantastická - je založena na fantastickém výmyslu, který vychází z nejnovějších poznatků přírodních, technických a společenských věd
Literatura věcná - označuje veškeré písemnictví s výjimkou beletrie a literatury zábavné; zprostředkuje čtenářům nejrůznější způsoby věcného sdělení, poznatků a skutečnosti; podle obsahu a způsobu sdělení rozlišujeme literaturu vědeckou, odbornou, popularizační a publicistickou
Lyrika - bývá psána ve verších, vyjadřuje náladu, pocity a myšlenky, city jsou vyjádřeny v písních; lyrika osobní, přírodní, společenská a apelativní
Legenda (pověst) - původně vypravování ze života světců, legenda lidová - hlavní postavy byly lidu blízké, podobné pohádkovým; přeneseně pověst, smyšlenka, výmysl
Lyricko-epická báseň - v ní je děj provázen líčením přírody, pocitů jednajících osob a celkové nálady
Melodram - přednášený text doprovázený a vyjádřený hudbou
Metafora - nepřímé pojmenování na základě podobnosti některých vnějších společných znaků dvou jevů - př. Podzim života, pomněnky očí
Metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti- př. Celé město klečelo na kolenou; posloucháme Mozarta (jeho hudbu)
Monografie - vědecká studie soustředěná na život a dílo významné osobnosti nebo závažný problém hnutí
Monolog - samomluva, výstup jedné postavy
Motiv - nejdrobnější tématická jednotka literárního díla
Moto(motto) - před začátkem vlastního textu literárního díla bývá uvedeno heslo, průpověď, citát psaný prózou, veršem; obsah mota obvykle upozorňuje na ideu literárního díla
Mýtus - viz. Báje
Nadsázka - viz. Hyperbola
Onomatopoie (Zvukomalba) - napodobení zvuků slovy - př. Na topole podle skal zelený mužík zatleskal (Erben) Řinčí řetězů hřmot (Mácha)
Oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost - př. chodí jako žívá mrtvola; mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón (Mácha)
Paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe - př. Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji... (Florian)
Parodie - literární nápodoba, která chce zesměšnit (Suchý,Šlitr - Werich,Voskovec)
Paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu - př. Slavme slavně slávu Slávů slavných (Kollár)
Perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků - př. Až bude růst nade mnou tráva (=až zemřu) (Bezruč)
Personifikace - oživení neživých věcí - př. světlo pláče
Písemnictví - soubor psaných literárních památek a tištěných literárních prací; zahrnuje beletrii a literaturu věcnou; písemnictví je nadřazen pojem slovesnost
Poezie - literatura skládaná veršem, ve starších dobách označení pro literaturukrásnou vůbec, dnes zejména lyriku
Pohádka (báchorka) - žánr lidové slovesnosti, epické vyprávění, většinou prozaické, v němž se zobrazení reálného světa spojuje v umělecký celek s líčením nadpřirozených jevů; pohádka kouzelná, novelistická, umělá, moderní (Čapek)
Povídka - kratší příběh s jednoduchým dějem a několika postavam (Čapek - Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy)
Pověst - prozaický příběh, který má základ v pravdivé události (Přemysl Oráč, Libuše)
Prolog - úvod do příběhu nebo divadelní hry (předmluva)
Próza - literární dílo psané v řeči neveršované
Prvotisk (inkunábule) - vzácné tisky knih vytištěné v Evropě od vynálezu knihtisku (1450) do roku 1500 (Trojánská kronika - 1. tištěná česká kniha)
Přirovnání - srovnání na základě nejrůznějších podobností
Realismus - vycházel z konkrétní skutečnosti, chápané věcně, objektivně, kriticky; základním uměleckým požadavkem realismu je umělecká pravda
Refrén - část básně nebo písně, která se pravidelně opakuje, zpravidla po každé sloce
Reportáž - výpověď události, které byl autor očitým svědkem a může ji tedy živě a poutavě popsat (R.John)
Román - rozměrné epické dílo zobrazující životní příběhy většího počtu lidí (Čachtická paní)
Romance - kratší radostná lyrickoepická báseň
Romantické - nevšední, dobrodružné až fantastické, působí na city člověka
Romantismus - vzniká na konci 18. století; zobrazuje pocit nespokojenosti se skutečností, rozpor mezi snem a realitou, pocit vyvrženosti ze společnosti
Rým - zvuková shoda na konci dvou nebo více veršů (sdružený, střídavý, přerývaný, obkročný, nepravidelný)
Rytmus - pravidelné střídání slabiky přízvučné s jednou nebo více slabikami nepřízvučnými
Řečnická otázka - nevyžaduje odpověď - př. Kdo na oje místo, kdo zvedne můj štít ? (Bezruč)
Sarkasmus - zesílená ironie - př. ...a tak dostal Halfar místo (hrob sebevraha) (Bezruč)
Satira - literární dílo, v němž autor stíhá posměchem záporné jevy ve splečnosti a snaží se tak přispět jejich nápravě, satirou může být povídka, bajka atd. (Hašek - "Osudy dobrého vojáka Švejka")
Scénář - filmový text, který vzniká zpracováním námětu nebo literární předlohy a vyjadřuje podstatu toho, co film vyjádří svými uměleckými prostředky
Sloka (strofa) - jasně graficky oddělená část textu básně (podřazen je verš)
Slovesnost - písemnictví, tj. vše, co je zapsáno a určeno obvykle k tzv. tichému čtení; ústní slovesnost - slovesné umění, které se šíří a uchovává ústním podáním; lidová slovesnost (písně, říkadla, pohádky, pověsti, přísloví), která vznikala a uchovávala se ústním podáním v lidovém venkovském společenství; existuje dosud (anekdota)
Styl - sloh
Stylizace - jazykové podchycení myšlenky, její upřesnění, formulace
Symbol - konkrétní předmět či představa, které zastupují obecný pojem (černá = smrt)
Synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak - př. A vlétě tyčí se tu kukuřičná zrna (=klasy) (Nezval)
Téma - základní myšlenka nějakého projevu; námět
Tragédie - divadelně jeden ze základních a nejstarších dramatických žánrů, zobrazující v ději nesmiřitelný konflikt, který končí zpravidla záhubou hlavního hrdiny (Shakespeare - "Romeo a Julie")
Traktát - učené pojednání a náboženské úvahy
Typ - postava, která v sobě zahrnuje vlastnosti určité skupiny lidí a má všeobecnou mimoliterární platnost
Verš - základní stavební jednotka básně (jeden řádek)
Zvukomalba - viz. Onomatopoie
Zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši - př. Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně... (Biebl)
Žánr - určitý typ, model, druh literárního díla, který se vyznačuje jistými znaky; základní druhy - lyrika, epika, drama