3. Fáze VYVRCHOLENÍ (1829-1850)


  • odpor proti Rakousko-Uherskému útisku a absolutismu
  • vzniká samostatná česká politika
  • odpoutávání myšlenky od slovanské vzájemnosti
  • vznik politických proudů
  • vznik a vývoj publicistiky (J. K. Tyl, K. H. Borovský)
  • společenského života (plesy, divadlo, setkávání české inteligence)

3 Proudy:
  1. Pokračovatelé myšlenek NO:
    • J. K. Tyl, K. J. Erben
    • povídky, novely, báchorky a drama
    • je v nich zachycen život prostých lidí
    • dobré vlastnosti jsou chváleny a odměňovány, provinění je trestáno
    • proud odmítá cizí vlivy literatury
  2. Romantismus:
    • K. H. Mácha
    • vyjadřuje pocit nespokojenosti, vnitřní rozpolcenost
  3. První projevy realismu:
    • K. H. Borovský, B. Němcová
    • zkoumá sociální a politické poměry u nás
    • zdůrazňuje rovnoprávnost člověka i národa
Josef Kajetán Tyl (1808-1856)
  • - narodil se v Kutné Hoře
  • - literát, žurnalista, divadelník, organizátor společenského života
  • - studoval v Praze filosofii, nedostudoval, odešel ke kočovné společnosti
  • - špatné sociální podmínky u něj způsobili onemocnění a smrt
  • - jeho cílem bylo psát pro lidi z nižších společenských vrstev, tvrdil, že musí být vlastenečtí

1. žurnalista:
  • založil a redigoval časopis Květy
  • vydával úryvky mladých autorů
  • redaktor časopisu Vlastimil – populárně-vědecká revue
  • redaktor – Pražský posel, Sedlské noviny (snaha o výchovu českého národa k vlastenectví)
2. prozaik:
Psal povídky:
  • a) Historické
    • „Dekret kutnohorský“
    • „Rozina Ruthardová“
  • b) Společenské (ze současnosti)
    • „Chudí lidé“ – podává obraz bídy českého lidu, vychází z vlastních zkušeností
    • „Rozervanec“ – pravděpodobně portrét K. H. Máchy
    • „Poslední Čech“
      • – novela, spor otce se synem, kde se otec pokládá ve svém vlasteneckém cítění za posledního Čecha
      • - ostře kritizováno K. H. Borovským
3. dramatik:
Psal divadelní hry s trojím zaměřením:
  • a) Historické
    • „Jan Hus“
    • „Jan Žižka z Trocnova“
    • „Kutnohorští havíři“
    • „Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové“
  • b) Pohádkové(báchorky)
    • svět lidí × svět nadpřirozený
    • „Strakonický dudák“
      • pojednává o lásce Dorotky a Švandy, který odchází do světa pro peníze a prožívá řadu dobrodružství
      • oslava českého lidu, síly, lásky, obětavosti a vlastenectví, varuje před přílišnou touhou po penězích
    • „Lesní panna“
    • „Jiříkovo vidění“
    • „Tvrdohlavá žena“
  • c) Společenské
    • „Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka“
      • Fidlovačka = ševcovská slavnost
      • prosinec 1834 – poprvé zde zazněla píseň Kde domov můj, která se brzy stala českou hymnou
      • zpívá - slepý houslista Mareš
      • hudba – František Škroup
    • „Paličova dcera“
    • „Pražský flamendr“
    • „Chudý kejklíř“
    • „Paní Mariánka, matka pluku“
Karel Jaromír Erben(1811-1870)
  • - narodil se v Miletíně u Hořic (Podkrkonoší)
  • - studoval filosofii a práva v Praze
  • - seznámil se a spolupracoval s F. Palackým
  • - po studiích se stal sekretářem v českém muzeu
  • - měl možnost studovat ve venkovských archívech
  • - 1851 – ustanoven hlavním archivářem města Prahy
  • - sbíral lidovou slovesnost – říkadla, pohádky, pověsti, písně (české i slovanské)
  • - celý život se potýkal s plicní chorobou, které nakonec podlehl

1. vědecká činnost:
  • velmi rozsáhlá
  • připravil k vydání a poznámkou opatřil řadu památek starší české literatury
  • „Legenda o sv. Kateřině“
  • „Knížky šestery“
  • „Labyrint světa a ráj srdce“
  • také všechny spisy J. Husa
  • překládal – „Nestorův letopis ruský“
2. sběratelská činnost:
  • navazuje na tvorbu F. L. Čelakovského
  • pohádky, písně a říkadla sebral do několika knih
  • „Prostonárodní české písně a říkadla“
  • „Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských“ (Dlouhý, široký a bystrozraký; Tři zlaté vlasy děda Vševěda; Zlatovláska;...)
  • „Soubor pohádek českých“ - nedokončil jej
3. básnická činnost:
"Kytice"
(Kytice pověstí národních)
  • - nejslavnější a nejoblíbenější dílo české literatury
  • - obsahuje 13 balad
  • - první a poslední báseň tvoří rámec:
  • - první – Kytice – naznačuje motiv smutku
  • - poslední – Věštkyně – motiv naděje národa na lepší časy v budoucnosti
  • - balady (Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Lilie, Dceřina kletba, Věštkyně)
  • - v těchto básních se soustřeďuje na problém mezilidských vztahů
  • - základní motiv – vina a trest
  • - trest je často neúměrný vině
  • - každá balada má mravní ponaučení
  • - Erben ukazuje na mravní řád, který nesmí být beztrestně porušen
  • - mateřské provinění – Poklad, Polednice, Dceřina kletba, Vodník
  • - využívá nadpřirozených bytostí
  • - využívá pohádkovosti (pohádkové prvky – dobro × zlo)
  • - objevují se zde zvyky a obyčeje
  • - velký vliv na další umělce: (Bezruč, Wolker, Mánes, Aleš, Dvořák, Fibich)
  • Jazykové prostředky Kytice
    • jazyk je inspirován lidovou slovesností
    • typická lidovost a dialogy
    • je zde popis osob – stručný a názorný
    • využívá zvukomalby (uskupení hlásek tak, aby vytvořily určitý zvuk)
    • apostrofy (oslovení neživých předmětů, nepřítomné osoby)
    • přirovnání, metafora, epiteton, zdrobněliny

Karel Havlíček Borovský(1821–1856)
  • - spisovatel, novinář, kritik a politik)
  • - narodil se v Borové v rodině kupce
  • - studoval gymnázium v Německém Brodě => později Havlíčkův
  • - v Praze studoval slovanské jazyky a filosofii
  • - po jejím skončení odešel do kněžského semináře
  • - odtud byl vyloučen pro kritiku církve
  • - soukromě studoval českou a slovanskou literaturu
  • - hodně cestoval – Čechy, Polsko, Slovensko, Rusko
  • - na Šafaříkovo doporučení odchází do Ruska jako vychovatel
  • - zde poznává, že ruský absolutismus je stejný jako rakouský a vrací se zpět do Prahy
  • - v Praze na sebe upozorňuje kritikou Tylova Posledního Čecha
  • - 1851 – byl pro své politické názory bez soudního procesu odvezen do Brixenu (Rakousko – Tyrolsko)
  • - byl zde nucen pobývat 3 roky
  • - pak se vrací s podlomeným zdravím do Prahy, kde v roce 1856 umírá
  • - jeho pohřeb se stal národní manifestací českého lidu
  • - B. Němcová mu na rakev položila trnovou korunu jako symbol národního mučedníka

1. Novinář:
  • jako první pochopil velký význam novin
  • 1846 – redaktor Pražských novin + přílohy Česká včela
  • 1848 – zakládá vlastní noviny – Národní noviny + Šotek – satirická část
  • politická situace úplně znemožnila vydávání novin, proto odchází do Kutné Hory a začíná vydávat časopis Slovan
  • ten je politicky velmi sledován
  • 2x byl kvůli němu postaven před soud – vždy osvobozen
  • když viděl, že perzekuce nepřestává, zastavil vydávání tohoto časopisu

2. Politik:
  • člen liberální strany
  • ta požadovala, aby v Rakousku byla vyhlášena ústava, která by Rakouskou říši přeměnila na svaz samosprávných národních skupin a aby byla uznána jazyková rovnoprávnost Čechů a Němců

3. Kritik:
  • založil naši vědeckou literární kritiku
  • zdůraznil, že posláním české literatury je věrně zachytit život českého lidu

4. Básník:
  • píše epigramy (krátké satirické básně s vtipným koncem, mají pointu, dvoj nebo čtyřverší, jazyk je jednoduchý, lidové a hovorové prvky)
  • epigramy byly 1. stupněm jeho satirických skladeb
  • věnoval je králi, církvi, múzám, vlasti a světu
"Tyrolské elegie"
  • tato satira není vylíčení jeho osobního zážitku, ale chce jí vyjádřit opovržení proti církvi a vládě
  • má dvojí významovou – rozpor mezi jeho a myšlením líčením
  • využívá alegorie, ironie, dvojvýznamové verše, apostrofy (oslovování Měsíce)

"Král Lávra"
  • čerpá z irské pohádky o králi z oslíma ušima
  • smysl básně je politický
  • jsou v ní narážky na dobovou situaci
  • hlavně na omezenost a tupost panovnického absolutismu
  • vysmívá se zde všem korunovaným hlavám a neomezené moci

"Křest sv. Vladimíra"
  • látku čerpal ze svého pobytu v Rusku, z legendy z Nestorova letopisu
  • car Vladimír dal shodit pohanskou sochu boha Peruna a jde zde o roztržku mezi panovníkem a církví, církev je panovníkem poražena a lid odmítá církvi platit daně, z církví se však zhroutí i vláda
  • Perun má lidské vlastnosti, je to chudý deputátník
  • Vladimír je všemocný, všemocností vyniká
  • na základě historické látky útočí básník proti hlavnímu nepříteli lidu – proti panovnickému absolutismu spojenému s církevní mocí

Božena Němcová(1820-1862)
  • - narodila se ve Vídni
  • - byla dcerou panského kočího (němce) Jana Pinkla a české služky Terezie Novotné
  • - o jejím skutečném původu se vedou spory
  • - matka a otec sloužili u kněžny Kateřiny Zaháňské
  • - dětství prožila v Ratibořicích u České Skalice na panství své vrchnosti
  • - do školy chodila v České Skalici, později ji rodiče dali na vychování k zámeckému správci do Chválkovic
  • - rodiče byli zaneprázdněni službou na zámku, a proto se o výchovu Barunky a ostatních sourozenců starala babička Magdalena Novotná
  • - byla to prostá venkovská žena s bohatými životními zkušenostmi
  • - vedle ní prožila Božena Němcová několik šťastných let
  • - v 17 letech se provdala za úředníka finanční stráže Josefa Němce, který byl o 15 let starší
  • - od začátku nebyla Božena Němcová v tomto manželství šťastná
  • - manžel byl pro své vlastenecké smýšlení překládán z místa na místo
  • - po revoluci 1848 byl zbaven služby
  • - Božena Němcová ho téměř všude provázela, významné pro ni byly pobyty v Praze, na Chodsku a Slovensku, kde poznávala lid a zároveň sbírala pohádky, báchorky a zvyky
  • - v 50. letech se k finančním a rodinným problémům přidala i nemoc a smrt nejstaršího syna Hynka
  • - v roce 1961 odjíždí do Litomyšle, kde nakladatel Augusta vydával její knihy
  • - byla však zklamána jejich špatnou úrovní a nakladatel jí dokonce nevyplatil ani honorář
  • - o Vánocích ji manžel odváží těžce nemocnou do Prahy a v lednu 1862 umírá

- psala první česká prozaická (rozsáhlejší) díla
- zachytila v nich především život na českém venkově

1. Sběratelská činnost
  • na svých cestách sbírala lidovou slovesnost především pohádky, pověsti, a legendy a ty převyprávěla v knihách:
  • „Národní báchorky a pověsti“
  • „Slovanské pohádky a pověsti“ (Sůl nad zlato, Princ Bajaja, Chytrá horákyně, Sedmero krkavců,...)

2. Národopisné studie
  • „Obrazy okolí domažlického“
  • popisuje zde život chudého lidu, jeho zvyky, kroje

3. Próza
  • psala povídky, kde chtěla zobrazit národní život a také kladný typ českého člověka

"V zámku a podzámčí"
  • - děj se odehrává na Nymbursku, Němcová využívá kontrastu mezi chudobou a bohatstvím
  • - zámek – Skočdopolovi, komorná Sára, komorník Jacques, pes Joli)
  • - tato rodina si koupila titul, byly pro ně významné jen peníze, pes se měl lépe, než děti v podzámčí
  • - to vše trvalo tak dlouho, než paní Skočdopolová onemocněla, a po uzdravení začíná mít vztah i k lidem v podzámčí
  • - podzámčí – vdova Karásková s dětmi (Vojta, Jan), krejčí Sýkora, vdova a 1 dítě umírá, zůstává Vojta, o kterého se stará krejčí Sýkora, když pak Vojta zachrání psa Joliho, Paní Skočdopolová si ho bere do zámku jako páže, aby se starala o psa, později ho nechá vystudovat medicínu
  • - spojující postavou je lékař, který zná dobře obě prostředí

"Divá Bára"
  • - vytvořila zde nový typ dívky, která je smělá, nebojácná a zdánlivě drsná, ale ve svém jádru je velmi ušlechtilá a hodná

"Pan učitel"
  • - příběh je zasazen do České Skalice

"Dobrý člověk"
"Chýše pod horami"
  • - z oblasti Slovenska

"Chudí lidé"
  • – děj je zasazen do Červeného Kostelce, popisuje v jakých podmínkách zde lidé žili

"Babička"
  • - tuto knihu plnou pohody a vřelých lidských vztahů začala psát po smrti milovaného syna Hynka, aby unikla tíživé skutečnosti
  • - hl. zdrojem byly vzpomínky z dětství, hl. cílem bylo ukázat harmonický život prostých lidí
  • - na postavě babičky chtěla ukázat ideálně dokonalého člověka, jeho postoje k lidem a jeho názory a jednání
  • - kniha nás zároveň provází lidovými zvyky a obyčeji od jara do zimy
  • - kniha má 2 roviny (1. – život prostých lidí, 2. zvyky a obyčeje v průběhu ročních období)



Období


Kapitola


Statistika návštěv