3. Fáze VYVRCHOLENÍ (1829-1850)

• odpor proti Rakousko-Uherskému útisku a absolutismu
• vzniká samostatná česká politika
• odpoutávání myšlenky od slovanské vzájemnosti
• vznik politických proudů
• vznik a vývoj publicistiky (J. K. Tyl, K. H. Borovský)
• společenského života (plesy, divadlo, setkávání české inteligence)

3 Proudy:

1. Pokračovatelé myšlenek NO:
   • J. K. Tyl, K. J. Erben
   • povídky, novely, báchorky a drama
   • je v nich zachycen život prostých lidí
   • dobré vlastnosti jsou chváleny a odměňovány, provinění je trestáno
   • proud odmítá cizí vlivy literatury
2. Romantismus:
   • K. H. Mácha
   • vyjadřuje pocit nespokojenosti, vnitřní rozpolcenost
3. První projevy realismu:
   • K. H. Borovský, B. Němcová
   • zkoumá sociální a politické poměry u nás
   • zdůrazňuje rovnoprávnost člověka i národa

Josef Kajetán Tyl (1808-1856)

• - narodil se v Kutné Hoře
• - literát, žurnalista, divadelník, organizátor společenského života
• - studoval v Praze filosofii, nedostudoval, odešel ke kočovné společnosti
• - špatné sociální podmínky u něj způsobili onemocnění a smrt
• - jeho cílem bylo psát pro lidi z nižších společenských vrstev, tvrdil, že musí být vlastenečtí

1. žurnalista:

• založil a redigoval časopis Květy
• vydával úryvky mladých autorů
• redaktor časopisu Vlastimil – populárně-vědecká revue
• redaktor – Pražský posel, Sedlské noviny (snaha o výchovu českého národa k vlastenectví)

2. prozaik:
Psal povídky:

• a) Historické
  • „Dekret kutnohorský“
  • „Rozina Ruthardová“
• b) Společenské (ze současnosti)
  • „Chudí lidé“ – podává obraz bídy českého lidu, vychází z vlastních zkušeností
  • „Rozervanec“ – pravděpodobně portrét K. H. Máchy
  • „Poslední Čech“
    • – novela, spor otce se synem, kde se otec pokládá ve svém vlasteneckém cítění za posledního Čecha
    • - ostře kritizováno K. H. Borovským

3. dramatik:
Psal divadelní hry s trojím zaměřením:

• a) Historické
  • „Jan Hus“
  • „Jan Žižka z Trocnova“
  • „Kutnohorští havíři“
  • „Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové“
• b) Pohádkové(báchorky)
  • svět lidí × svět nadpřirozený
  • „Strakonický dudák“
    • pojednává o lásce Dorotky a Švandy, který odchází do světa pro peníze a prožívá řadu dobrodružství
    • oslava českého lidu, síly, lásky, obětavosti a vlastenectví, varuje před přílišnou touhou po penězích
  • „Lesní panna“
  • „Jiříkovo vidění“
  • „Tvrdohlavá žena“
• c) Společenské
  • „Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka“
    • Fidlovačka = ševcovská slavnost
    • prosinec 1834 – poprvé zde zazněla píseň Kde domov můj, která se brzy stala českou hymnou
    • zpívá - slepý houslista Mareš
    • hudba – František Škroup
  • „Paličova dcera“
  • „Pražský flamendr“
  • „Chudý kejklíř“
  • „Paní Mariánka, matka pluku“

Karel Jaromír Erben(1811-1870)

• - narodil se v Miletíně u Hořic (Podkrkonoší)
• - studoval filosofii a práva v Praze
• - seznámil se a spolupracoval s F. Palackým
• - po studiích se stal sekretářem v českém muzeu
• - měl možnost studovat ve venkovských archívech
• - 1851 – ustanoven hlavním archivářem města Prahy
• - sbíral lidovou slovesnost – říkadla, pohádky, pověsti, písně (české i slovanské)
• - celý život se potýkal s plicní chorobou, které nakonec podlehl

1. vědecká činnost:

• velmi rozsáhlá
• připravil k vydání a poznámkou opatřil řadu památek starší české literatury
• „Legenda o sv. Kateřině“
• „Knížky šestery“
• „Labyrint světa a ráj srdce“
• také všechny spisy J. Husa
• překládal – „Nestorův letopis ruský“

2. sběratelská činnost:

• navazuje na tvorbu F. L. Čelakovského
• pohádky, písně a říkadla sebral do několika knih
• „Prostonárodní české písně a říkadla“
• „Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských“ (Dlouhý, široký a bystrozraký; Tři zlaté vlasy děda Vševěda; Zlatovláska;...)
• „Soubor pohádek českých“ - nedokončil jej

3. básnická činnost:
(Kytice pověstí národních)

• - nejslavnější a nejoblíbenější dílo české literatury
• - obsahuje 13 balad
• - první a poslední báseň tvoří rámec:
• - první – Kytice – naznačuje motiv smutku
• - poslední – Věštkyně – motiv naděje národa na lepší časy v budoucnosti
• - balady (Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Lilie, Dceřina kletba, Věštkyně)
• - v těchto básních se soustřeďuje na problém mezilidských vztahů
• - základní motiv – vina a trest
• - trest je často neúměrný vině
• - každá balada má mravní ponaučení
• - Erben ukazuje na mravní řád, který nesmí být beztrestně porušen
• - mateřské provinění – Poklad, Polednice, Dceřina kletba, Vodník
• - využívá nadpřirozených bytostí
• - využívá pohádkovosti (pohádkové prvky – dobro × zlo)
• - objevují se zde zvyky a obyčeje
• - velký vliv na další umělce: (Bezruč, Wolker, Mánes, Aleš, Dvořák, Fibich)
• Jazykové prostředky Kytice
  • jazyk je inspirován lidovou slovesností
  • typická lidovost a dialogy
  • je zde popis osob – stručný a názorný
  • využívá zvukomalby (uskupení hlásek tak, aby vytvořily určitý zvuk)
  • apostrofy (oslovení neživých předmětů, nepřítomné osoby)
  • přirovnání, metafora, epiteton, zdrobněliny

Karel Havlíček Borovský(1821–1856)

• - spisovatel, novinář, kritik a politik)
• - narodil se v Borové v rodině kupce
• - studoval gymnázium v Německém Brodě => později Havlíčkův
• - v Praze studoval slovanské jazyky a filosofii
• - po jejím skončení odešel do kněžského semináře
• - odtud byl vyloučen pro kritiku církve
• - soukromě studoval českou a slovanskou literaturu
• - hodně cestoval – Čechy, Polsko, Slovensko, Rusko
• - na Šafaříkovo doporučení odchází do Ruska jako vychovatel
• - zde poznává, že ruský absolutismus je stejný jako rakouský a vrací se zpět do Prahy
• - v Praze na sebe upozorňuje kritikou Tylova Posledního Čecha
• - 1851 – byl pro své politické názory bez soudního procesu odvezen do Brixenu (Rakousko – Tyrolsko)
• - byl zde nucen pobývat 3 roky
• - pak se vrací s podlomeným zdravím do Prahy, kde v roce 1856 umírá
• - jeho pohřeb se stal národní manifestací českého lidu
• - B. Němcová mu na rakev položila trnovou korunu jako symbol národního mučedníka

1. Novinář:

• jako první pochopil velký význam novin
• 1846 – redaktor Pražských novin + přílohy Česká včela
• 1848 – zakládá vlastní noviny – Národní noviny + Šotek – satirická část
• politická situace úplně znemožnila vydávání novin, proto odchází do Kutné Hory a začíná vydávat časopis Slovan
• ten je politicky velmi sledován
• 2x byl kvůli němu postaven před soud – vždy osvobozen
• když viděl, že perzekuce nepřestává, zastavil vydávání tohoto časopisu

2. Politik:

• člen liberální strany
• ta požadovala, aby v Rakousku byla vyhlášena ústava, která by Rakouskou říši přeměnila na svaz samosprávných národních skupin a aby byla uznána jazyková rovnoprávnost Čechů a Němců

3. Kritik:

• založil naši vědeckou literární kritiku
• zdůraznil, že posláním české literatury je věrně zachytit život českého lidu

4. Básník:

• píše epigramy (krátké satirické básně s vtipným koncem, mají pointu, dvoj nebo čtyřverší, jazyk je jednoduchý, lidové a hovorové prvky)
• epigramy byly 1. stupněm jeho satirických skladeb
• věnoval je králi, církvi, múzám, vlasti a světu

• tato satira není vylíčení jeho osobního zážitku, ale chce jí vyjádřit opovržení proti církvi a vládě
• má dvojí významovou – rozpor mezi jeho a myšlením líčením
• využívá alegorie, ironie, dvojvýznamové verše, apostrofy (oslovování Měsíce)

• čerpá z irské pohádky o králi z oslíma ušima
• smysl básně je politický
• jsou v ní narážky na dobovou situaci
• hlavně na omezenost a tupost panovnického absolutismu
• vysmívá se zde všem korunovaným hlavám a neomezené moci

• látku čerpal ze svého pobytu v Rusku, z legendy z Nestorova letopisu
• car Vladimír dal shodit pohanskou sochu boha Peruna a jde zde o roztržku mezi panovníkem a církví, církev je panovníkem poražena a lid odmítá církvi platit daně, z církví se však zhroutí i vláda
• Perun má lidské vlastnosti, je to chudý deputátník
• Vladimír je všemocný, všemocností vyniká
• na základě historické látky útočí básník proti hlavnímu nepříteli lidu – proti panovnickému absolutismu spojenému s církevní mocí

Božena Němcová(1820-1862)

• - narodila se ve Vídni
• - byla dcerou panského kočího (němce) Jana Pinkla a české služky Terezie Novotné
• - o jejím skutečném původu se vedou spory
• - matka a otec sloužili u kněžny Kateřiny Zaháňské
• - dětství prožila v Ratibořicích u České Skalice na panství své vrchnosti
• - do školy chodila v České Skalici, později ji rodiče dali na vychování k zámeckému správci do Chválkovic
• - rodiče byli zaneprázdněni službou na zámku, a proto se o výchovu Barunky a ostatních sourozenců starala babička Magdalena Novotná
• - byla to prostá venkovská žena s bohatými životními zkušenostmi
• - vedle ní prožila Božena Němcová několik šťastných let
• - v 17 letech se provdala za úředníka finanční stráže Josefa Němce, který byl o 15 let starší
• - od začátku nebyla Božena Němcová v tomto manželství šťastná
• - manžel byl pro své vlastenecké smýšlení překládán z místa na místo
• - po revoluci 1848 byl zbaven služby
• - Božena Němcová ho téměř všude provázela, významné pro ni byly pobyty v Praze, na Chodsku a Slovensku, kde poznávala lid a zároveň sbírala pohádky, báchorky a zvyky
• - v 50. letech se k finančním a rodinným problémům přidala i nemoc a smrt nejstaršího syna Hynka
• - v roce 1961 odjíždí do Litomyšle, kde nakladatel Augusta vydával její knihy
• - byla však zklamána jejich špatnou úrovní a nakladatel jí dokonce nevyplatil ani honorář
• - o Vánocích ji manžel odváží těžce nemocnou do Prahy a v lednu 1862 umírá

- psala první česká prozaická (rozsáhlejší) díla
- zachytila v nich především život na českém venkově

1. Sběratelská činnost

• na svých cestách sbírala lidovou slovesnost především pohádky, pověsti, a legendy a ty převyprávěla v knihách:
• „Národní báchorky a pověsti“
• „Slovanské pohádky a pověsti“ (Sůl nad zlato, Princ Bajaja, Chytrá horákyně, Sedmero krkavců,...)

2. Národopisné studie

• „Obrazy okolí domažlického“
• popisuje zde život chudého lidu, jeho zvyky, kroje

3. Próza

• psala povídky, kde chtěla zobrazit národní život a také kladný typ českého člověka

• - děj se odehrává na Nymbursku, Němcová využívá kontrastu mezi chudobou a bohatstvím
• - zámek – Skočdopolovi, komorná Sára, komorník Jacques, pes Joli)
• - tato rodina si koupila titul, byly pro ně významné jen peníze, pes se měl lépe, než děti v podzámčí
• - to vše trvalo tak dlouho, než paní Skočdopolová onemocněla, a po uzdravení začíná mít vztah i k lidem v podzámčí
• - podzámčí – vdova Karásková s dětmi (Vojta, Jan), krejčí Sýkora, vdova a 1 dítě umírá, zůstává Vojta, o kterého se stará krejčí Sýkora, když pak Vojta zachrání psa Joliho, Paní Skočdopolová si ho bere do zámku jako páže, aby se starala o psa, později ho nechá vystudovat medicínu
• - spojující postavou je lékař, který zná dobře obě prostředí

• - vytvořila zde nový typ dívky, která je smělá, nebojácná a zdánlivě drsná, ale ve svém jádru je velmi ušlechtilá a hodná

• - příběh je zasazen do České Skalice

• - z oblasti Slovenska

• – děj je zasazen do Červeného Kostelce, popisuje v jakých podmínkách zde lidé žili

• - tuto knihu plnou pohody a vřelých lidských vztahů začala psát po smrti milovaného syna Hynka, aby unikla tíživé skutečnosti
• - hl. zdrojem byly vzpomínky z dětství, hl. cílem bylo ukázat harmonický život prostých lidí
• - na postavě babičky chtěla ukázat ideálně dokonalého člověka, jeho postoje k lidem a jeho názory a jednání
• - kniha nás zároveň provází lidovými zvyky a obyčeji od jara do zimy
• - kniha má 2 roviny (1. – život prostých lidí, 2. zvyky a obyčeje v průběhu ročních období)